Proč nejsme součástí žádné oficiální církevní organizace?

Po našem obrácení (tj. když jsme vyzvali Bohu hříchy a učinili Ježíše Krista svým Pánem), které se odehrálo v sboru církve Bratrské jsme začali po nějaké době docházení na shromáždění pozorovat “zkonstnatělost” sboru - i nejmenší věc podléhala rozhodnutí staršovstva.

Chtěli jsme se s tehdy mojí přítelkyní vzít a nechat se pokřtít. Ani jedna z těchto věcí nešla bez příslušnosti k církvi a obsolvování “proškolení” - formálního členství. Tehdy jsem to vnímal jako staromódní přístupy a i když pastorem byl v té době sympatický “bratr”, odradilo nás to.

Potkali jsme v našem městě lidi, kteří docházeli do sboru Cesty života, kde jsme našli náš druhý duchovní domov. Několik let jsme tam v nadšení z Pána a nových bratrů a sester pomáhali - s úklidem a potom i v evangelizaci nevěřících lidí. Chodili jsme na shromáždění, evangelizace a žili jsme v nadšení, že jsme poznali pravdu a známe Stvořitele vesmíru. Ve sboru jsme potkali lidi milující Ježíže, kteří už věřili dlouho a mohli nám tak předávat zkušenosti a posouvat nás dál v poznání Ježíše Krista a Boha Otce.

Ve sboru jsme potkali bratra, který tam měl na starosti evagelizace. Tehdy na jednom čtvrtečním shromáždění, kam jsme přišli byla večeře Páně. Oni nám tehdy nabídli, zda se chceme také účastnit, ale po naší předešlé zkušenosti jsme jim řekli, že nemůžeme - nejsme pokřtěni a ani členy církve. Jejich reakce nás ale překlapila. Řekli, že o tom to přeci není, že pokud je Ježíš náš Pán, že to stačí!

Ve sboru jsme vydrželi několik let. Postupem času, jsme ale zjišťovali, že na klíčových místech ve sboru jsou lidé, kteří neučí tak, jak se píše v Bibli, ale přinášeli v učení psychologii - jak se zdokonalit a být lepším já. Snažili jsme se to řešit, ale nikomu to nevadilo. V té době jsme se s dalšími lidmi se sborem “rozloučili” a pokračovali v evagelizacích v nově vzniklém sboru, který byl podřízen církvi Milost ze Slovenska.

Tam jsme pokračovali v enagelizacích a vznikla první verze tohoto webu. Vzhledem k tomu, že církev Milost je velká, fungovalo to tak, že “mateřská organizace” zvala různé - jak říkali - “pomazané” služebníky a ti pak absolvovali “kolečko” po sborech v rámci církve v různých městech. Byli jsme teprve na začátku cesty s Pánem a tak nějak jsme spoléhali na to, že je to vše ok. Ve sboru se učilo ze zdrojů “lidí víry”, které jsem později identifikoval jako falešné učení.

Když se ale pořádala se akce pro neveřící lidi s názvem - Léčení a na plakátu bylo uvedeno, že jde o léčení pozitivní energií, můj duch se už rozhorlil a řekl jsem svůj názor pastorovi v pražském sboru, který byl za toto zodpovědný. Dostal jsem ale kázání, že to je vše v pořádku! Opravdu?!

Další věc následovala - akupresurní křeslo pastora, který ho ospravedlňoval “svobodou v Kristu”. Všechny tyhle události mi způsobovaly nespavost, musel jsem nad tím neustále přemýšlet. Říkal jsem si, proč jsem z toho tak neklidný… V modlitbě jsem volal k Bohu a chtěl vědět, zda je to opravdu v pořádku a Bůh nad tím jen mávne rukou, nebo z toho má dokonce radost. Po rozhovoru s pastorem co vlastně prožíváme a jak to vidíme, jsme usoudili, že ani tudy cesta nevede a se sborem jsme se rozloučili. Nebylo to nic příjemného, ale řekli jsme si, že budeme raději poslouchat Boha než člověka.

Naše poslední štace v pokusech najít nějaké zdravé společenství byla u manželů, kteří přišli do města založit nový sbor. Pozvali nás na návštěvu a zdálo se, že naši situaci chápou a mají na věc stejný názor a hlavně drží se Bible. Po několika setkáních a na shromáždění, kterého jsem se účastnil, jsem se zarazil nad tvrzením pastora, že Benny Hinn je “bombarďák” - myšleno “pomazaný” Boží služebník.

Dostali jsme od manželů zdroj informací a zkušeností, které chtějí také dostat do ČR - církev Bethel v Kalifornii. Opět jsem byl zmatený a začal jsem hledat jak to vlatně je. Závěr nebyl nijak potěšující. Zjistil jsem, že vše je jedna velká lež a není to rozhodně z Boží ruky (tohle téma je na samostatný článek…).

Řekl jsem si, že to proberu s bratrem. Moje závěry a zjištění jsem si poznamenal na papír a vše jsem mu vylíčil - mylně jsem předpokládal, že to bude chtít přezkoumat a vše mi případně vysvětlí. Závěr? Prý jsem ho málem přesvědčil. Dlouho jsem to řešil a věřím, že v odpovědi na moji modtlibu, mi Pán řekl:

Chápu, že není dokonalé společenství a že jsme chybující lidé, ale jak se říká, ryba smrdí od hlavy. Odpovědní lidé přinášející “trochu” kvasu v učení, způsobí, že celé těsto zkvasí. Společenství tedy máme tak, jako první křesťané v domácnosti a držíme se slov Pána Ježíše: