Něco víc než skvělej život

Jmenuji se Lucie a je mi 26 let. Vždycky mi říkali, že jsem dítě štěstěny. Všechno mi prostě vycházelo. Věřila jsem, že je to pozitivním myšlením, bílou magií, věštěním z karet, výkladem snů… abych své štěstí podpořila, věnovala jsem se hodně esoterice. Vždycky mě nějaká taková technika uchvátila a já se do ní zabrala, ale po čase mě přestala bavit a já si našla něco jiného.

Potom jsem se seznámila se svou nynější milovanou tchýní (to nemyslím ironicky, opravdu ji mám moc ráda :-) - no prostě štěstí i na tchýni :) ), která uvěřila v Boha. Začala mi o něm hodně povídat. Říkala jsem si: “No, uvěřím v ledascos, ale v Ježíše teda fakt ne, ať s tím dá pokoj." Když mi pak po dlouhé době můj manžel řekl, že on tomu docela věří, tak to už mě dostalo úplně. On, který nevěřil nikdy ničemu, věří v Ježíše?! To už mu máma úplně vymyla mozek. Ale od té doby jsem se začala trochu zamýšlet, jestli by na tom přeci jen něco nemohlo být. Tak jsem si říkala, dobře, uvěřím, pokud dostanu nějaké znamení. Nic. Tak nějaký zážitek. Nic. Dotek. Nic. Prostě pořád se nic nedělo. Dlouho jsem se potácela mezi troškou víry a pohrdáním. Pomalinku jsem si ale začala uvědomovat, že mě víra v Krista přitahuje. Poznala jsem několik lidí, kteří opravdu věřili, nebyli to žádní formální křesťané, kteří vesele hřeší a pak se jdou vyzpovídat. Byli to lidé, kteří opravdu žijí s Bohem, ze kterých sálá láska, štěstí a dobrá nálada. Nikdy jsem nikoho takového nepoznala.

A co vlastně víra v Boha opravdu znamená? Určitě znáte ten pocit, kdy svůj pocit štěstí odkládáte do budoucnosti. Budu šťastná až udělám zkoušky, dostanu přidáno, pojedu na dovolenou, budu mít nový mobil, koupím si štěně… a když už se to stane, tak jste chvilku v euforii, ale pak zjistíte, že nejste tak spokojeni, jak jste předpokládali. Pořád tak máte pocit, že vám něco chybí. Ano, to co vám chybí je Bůh. On není neviditelná entita na obláčku, On je jako teplá deka kolem vašich ramen. S Ním se cítíte bezpečně, ať se děje cokoliv. Kontakt s Bohem je jako skutečný vztah a jako takový vyžaduje čas a vzájemné poznávání.
A čím déle ho poznáváte, tím se cítíte lépe. Nepřestane vás bavit.

Já vím, člověk si říká, křesťané v minulosti udělali tolik špatného a je to pravda. Ale přestaneme rodit děti jen proto, že občas zlobí? A jak může Bůh dopustit všechny války a hladomory? No, i když rodiče vychovávají své dítě dobře, občas začne fetovat a krást. Rodiče se ho pouze mohou snažit vést a usměrňovat, ale proti jeho svobodné vůli nejsou všemocní. A stejně tak jedná Bůh. Pokud odmítneme Jeho pomoc a vedení, nemůže nás zastavit a my podlehneme zlu.

Nenechte se odradit, i když je ze začátku těžké uvěřit tomu staromódnímu křesťanství, stojí to za to :-)